(25. 6. 1875 Slavětín u Chotěboře – 6. 10. 1939 Praha)
Bohumil Vavroušek, občanským povoláním odborný učitel měšťanských škol, byl jedním z prvních amatérských fotografů, kteří se již v 1. třetině 20. století systematicky věnovali fotografické dokumentaci venkovských staveb. Narodil se 25. června 1875 v malé vesnici Slavětín u Chotěboře na Českomoravské vrchovině. Jeho zájem o národopis a lidovou architekturu ovlivnila, stejně jako u mnoha dalších podobných osobností tehdejší doby, návštěva Národopisné výstavy českoslovanské v Praze roku 1895 a celé dění kolem jejích příprav. Po skončení studií na učitelském ústavu v Kutné Hoře působil nejprve na několika venkovských školách v okolí Nového Bydžova. Od roku 1908 byl odborným učitelem měšťanských škol v Praze na Vinohradech, kde v letech 1902–1903 absolvoval kurz kreslení pro učitele u profesora Aloise Boudy. V letech 1926–1929 byl ředitelem pražské Štefánikovy koleje.
Zájem o lidovou architekturu probuzený Národopisnou výstavou se prohluboval při jeho prázdninových cestách, nejprve za uměleckými stavebními památkami. První delší výlet podnikl v roce 1909 se skupinou učitelů do bývalé Haliče. Fotografie z této cesty se staly podkladem pro vznik průvodce „Krakov, Lvov, Vělička, Zakopané, Varšava, Čenstochová,“ který vyšel r. 1910 v nakladatelství družstva „Máj.“ V roce 1910 navštívil také území bývalé Bukoviny. Z této cesty publikoval roku 1913 v obrázkovém časopisu Zlatá Praha cestopisný článek s několika fotografiemi především uměleckých stavebních památek a se snímky dvou starých zvonic. V něm již také uvedl zmínku o vnějším vzhledu lidových staveb na Bukovině: „Rusínské chalupy zachovávají všude typ starých slovanských staveb. Jsou většinou ze dřeva nebo z proutěného pletiva s hliněnou omítkou, kryté došky nebo šindelem, bez komínů; kouř dere se ven okénky a štěrbinami ve střeše. Nikde na dvoře nescházejí proutěné koše na odkládání kukuřice, jež je hlavní plodinou bukovinskou.“ Ve stejném roce publikoval několik snímků lidových staveb z Čech v dalším obrázkovém časopisu Český svět.
Jeho články doplněné vlastními kvalitními fotografickými snímky vzbudily pozornost historiků umění, například již roku 1913 kanovníka Antonína Podlahy, který vydával „Posvátná místa království Českého“, a jemuž pak do nich Vavroušek přispíval svými fotografiemi. Tehdy se také seznámil s mladým pracovníkem Umělecko-průmyslového muzea v Praze Dr. Zdeňkem Wirthem, s jehož úvodními slovy později vydal své obrazové publikace o lidových stavbách.
Na počátku svého zájmu o lidovou architekturu se Vavroušek snažil získat informace potřebné k jejich soupisu formou dotazníků, které rozeslal prostřednictví okresní školní rady a s pomocí Josefa Libického na všechny školní inspektoráty v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Ze 120 rozeslaných dotazníků se mu však vrátilo pouze 10 odpovědí, a tak mu nezbylo než putovat od vsi ke vsi a vyhledávat jednotlivé zachované staré stavby. Tyto cesty konal většinou pěšky či na kole, s velkým dřevěným fotoaparátem a batohem naplněným skleněnými deskami.
V roce 1910 navštívil s přítelem Adolfem Wenigem poprvé Slovensko, vrátil se tam sám hned v létě následujícího roku, kdy se zde setkal s Pavlem Országem-Hviezdoslavem a Ludevítem Ríznerem. S oběma tehdy uzavřel pevné přátelství, které trvalo až do jejich smrti. Slovensko si velmi zamiloval a pracoval pro něj nejen jako dlouholetý jednatel „Československé jednoty,“ ale i jako autor prvních učebnic pro slovenské školy, již v době před 1. světovou válkou a později také jako ředitel Štefánikovy koleje pro slovenské studenty v Praze. První světová válka přerušila Vavrouškovy cesty na Slovensko i dále na východ. Tam se mohl opět vydat až po jejím skončení v letech 1919–1920. V následujících letech pak navštěvoval Slovensko každoročně i několikrát. Roku 1921 se mu otevřely přírodní i národopisné krásy Podkarpatské Rusi, kterou pak v dalších letech také velmi často navštěvoval.
Největší část své část své fotografické dokumentace lidových staveb z velké části území tehdejší Československé republiky (včetně Podkarpatské Rusi) pořídil v letech 1915–1929. Vynechal pouze oblasti osídlené německým etnikem (např. Chebsko, Krušnohoří a Lužické hory). Také z oblasti Šumavy pochází pouze několik snímků. Část této fotografické dokumentace lidové architektury publikoval, nejprve v obrázkových časopisech Zlatá Praha, Český svět a později postupně v obrazových publikacích Malebné Slovensko, s podtitulem – památky historické a stavitelské, ukázky rázovitých krojů, staveb, umění a života lidu slovenského, krásy přírodní, v sešitech vydal B. Kočí v Praze 1920–1923, Dědina – 516 fotografií lidových staveb v republice Československé, s úvodem Dr. Zdeňka Wirtha, vydal Vesmír Praha v roce 1925, Kostel na dědině a v městečku – 615 fotografií církevních lidových staveb v republice Československé, opět s úvodem Dr. Zdeňka Wirtha vydali nakladatelé Kvasnička a Hampl v Praze roku 1929. Ve stejném roce pak vydal opět v tomtéž nakladatelství Církevní památky na Podkarpatské Rusi – 272 fotografií lidových staveb, s vlastním úvodem.
K vydání měl připraveny ještě dvě další rozsáhlé obrazové publikace s názvy: Městečko, kde měly být publikovány snímky lidových staveb, které nebyly zahrnuty do předchozí Dědiny – především venkovské veřejné, technické a užitkové stavby (rychty, hospody, vodní a větrné mlýny, pily, rybárny, mosty, lávky, sušárny ovoce a studny) a dále Empír v Čechách se snímky uměleckých architektonických památek i zděných venkovských staveb z 1. poloviny 19. století. K vydání těchto publikací však již nedošlo z důvodu, že se nenašlo nakladatelství, které by je bylo ochotno vydat.
Od počátku 30. let se Vavroušek věnoval přípravě k vydání velkého obrazového Literárního atlasu Československého, k němuž shromažďoval obsáhlý materiál o jednotlivých literárních osobnostech již dlouho před tím. Ten pak vydal ve spolupráci s Arne Novákem a za podpory Ministerstva školství a národní osvěty a České akademie věd a umění. První díl atlasu vyšel v nakladatelství J. Otty v Praze roku 1932 a druhý díl opět v pražském nakladatelství Prometheus v roce 1938. K tisku připravený třetí díl tohoto atlasu již nevyšel.
Další Vavrouškovy plány na vydávání monografií jednotlivých měst a Atlasu československých výtvarných umělců, ke kterému měl připraven potřebný materiál, byly ukončeny úmrtím 6. října 1939 v Praze. V tomto roce vyšla již posmrtně jeho románová publikace o malíři Josefu Tulkovi.
Literatura:
BRÁDLEROVÁ, Daniela: Bohumil Vavroušek a reflexe jeho činnosti v soudobém tisku. In.: Osobnosti historické fotografické dokumentace lidové architektury. Sborník referátů ze semináře. Praha: Česká národopisná společnost, 2006, s. 7—9.
VAVROUŠKOVÁ, Anna: Fotoarchiv spisovatele Bohumila Vavrouška. Archivní zprávy ČSAV 3. Praha: Ústřední archiv ČSAV, 1972, s. 53—64.
Aktualizováno: